Ibella Bell Norman |
Ibella je muj splnený sen. Dostala jsem ji jako dárek od svých rodicu na Vánoce,
k svátku, k narozeninám a k maturite a musím ríct, že to byl nejlepší dárek, jaký
jsem kdy dostala. Ibella se narodila 7. listopadu 1998 v chovatelské stanici Norman v Olomouci. Když jí a jejím sourozencum byly 2 týdny, jejich máma Elsa uhynula pri torzi žaludku, naštestí se chovatelce Ivete Bouchalové podarilo v porádku 7 štenátek odchovat. Ibellu jsme si vzali domu, když jí bylo 7 týdnu - den pred Vánocemi. V té dobe jsme meli dve šarpejky, šestiletou Bauty, která se stala Bele novou mámou a rocní Qiny, která se jí byla dokonalou partnerkou pri hrách. Když byly Bele 3 roky, rozhodli jsme se jí nakrýt mladým psem privezeným do CR z Holandska - Pitlochry´s Samuelem. Narodil se nám krásný deseticlenný vrh - devet pejsku a jedna fenka. Trvalo nám dlouho, než jsme pro všechny našli nové pánícky, ale jsem ráda, že ted mužu ríct, že se všichni mají skvele. Ibella je zlatá a dokáže me kdykoliv potešit a rozesmát, ale trikrát se jí povedlo nás dostat do situace, kdy nám do smíchu nebylo ani trošku. Jednou na jare v roce 2003 nás vzbudila uprostred noci a jediný pohled stacil na to, abychom zjistili, že jde o torzi žaludku (vrelé díky prednáškám z vlkodavích kempu!) Rychle jsme uháneli na veterinární kliniku, kde fantastický dr. Coudek provedl operaci a po dvou hodinách od chvíle, kdy jsme ji na kliniku privezli, už pro nás mel dobré zprávy - operace dopadla velmi dobre a nadeje na rychlé uzdravení je velká. Vrelé díky patrí dr. Coudkovi i personálu brnenské kliniky Jaggy za Belino rychlé a bezproblémové uzdravení. V listopadu 2004 se Bele podaril další "bájecný kousek" - tentokrát u ní došlo k torzi sleziny. Život jí zachránili zase na Jaggy - Dr. Noomanová a Dr. Dokic. Moc dekujeme!!! V zárí 2005 Ibella onemocnela. Pomerne dlouho jsme nevedeli, co ji trápí. Po krevnich testech jsme zjistili, ze má v tele zánet a bohuzel - primo na srdecni chlopni. Ukázalo se, ze má v srdci znacne mnozstvi bakterii. Ale nastesti Ibella nejhorsi obdobi prekonala diky antibiotikum. Po 3 mesicich s antibiotiky jsme v polovine ledna zopakovali kontrolu srdce, ktera dopadla nad nase ocekávání. Srdce sice už asi nikdy nebude pracovat jako drive, ale s léky podávanými 2x denne se Ibella zase cítí skvele a vypadá to, ze to tak jeste dlouho zustane. V lednu 2007 si Ibella prošla další “brišní príhodou”. Mela znepruchodnena streva, coz ji témer 2 tydny bránilo jíst, ale díky své obrovské chuti do života, díky infuzim a díky dr. Peteru Scheerovi uz se zase teší ze zivota. Ve stejnou dobu vyvrocholily také problémy s ocasem, kdy poslední dva dny uz se nám nedarilo zastavit krvácení z rány, proto jsme se rozhodli celý ocas nechat amputovat. Tak sice uz nemuzeme na výstavy, ale na druhou stanu se muzeme tesit, ze se Ibella cítí zase dobre. Prosím, drzte palce nasí statecné berunce, která si ted zase vesela uzívá zivota. |
